Víno se nalévá do jedné až dvou třetin sklenice, aby se ním mohlo jemně zakroužit a tím se nám víno více “otevřelo”. Uvolní se tím z něj jeho aromatické látky a my si tak můžeme lépe vychutnat jeho vůni.
Sklenici s vínem držíme za stopku (ne za tělo ani za patku), abychom víno neohřívali. Je pak také lépe slyšet přípitek.
Ale ještě před tím, než budeme hodnotit vůni vína, pozorujeme zrakem jeho čistotu, barvu a hustotu. Tu si prohlédneme proti světlu a se sklenicí mírně zakroužíme.
Dále přijde na řadu již zmiňovaný čich, kterým určujeme intenzitu odrůdové vůně, původ, stáří a zdravotní stav vína.
Jako poslední kritik vína přichází na řadu chuť. Napijeme se malého doušku vína a převalujeme jej na jazyku. Víno necháme zahřát teplem úst, aby rozkvetla kytka a nosohltanem, aby nám ještě jednou zavonělo. Trošce vína dáme sklouznout do hrdla, aby se poznalo, jak víno hrdlem prochází.
Dolévat nebo nedolévat?
Vždy bylo dobrým zvykem bsah skleniček dolévat znovu až po jejich úplném vyprázdnění. Časem však bylo povoleno dolévat nedopité červené víno a začátkem 90.let i víno bílé. Za standard je ale stále považován původní zvyk a jeho dodržováním se vyhneme zbytečným faux pas.
“Ten není hoden vína, kdo pije víno jako vodu.”
_F.Bodenstedt
Přečtěte si také další citáty o víně.